Tvoj život,
Tvoja cesta...
sila vesmíru v TVOJICH rukách
O nás
Kurzy
Pomoc
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované. Příkladem může být foton jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný elektron v klidu jako jednotka hmoty.

V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik Julius Robert von Mayer a Hermann von Helmholtz. Max Planck si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“.[1] Problém „záření černého tělesa“ zkoumal také německý fyzik Philipp Lenard.
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované. Příkladem může být foton jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný elektron v klidu jako jednotka hmoty.

V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik Julius Robert von Mayer a Hermann von Helmholtz. Max Planck si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“.[1] Problém „záření černého tělesa“ zkoumal také německý fyzik Philipp Lenard. Roku 1905 publikoval Albert Einstein článek „O jednom heuristickém hledisku na vznik a proměny světla“, kde vyslovil hypotézu, že záření se děje v prostorově lokalizovaných „světelných kvantech“.[2] Za tyto objevy obdrželi Nobelovy ceny: Lenard v roce 1905, Planck v roce 1918 a Einstein roku 1921.

Fyzikální kvantum se vyznačuje vlnovou nebo částicovou povahou v závislosti na tom, zde je principiálně možné měřit jeho vlastnosti. Je-li zamezeno kvantu jakýmkoliv způsobem interagovat s okolím, získá povahu vlny, v opačném případě existuje jako částice. Přímým důsledkem tohoto chování je neslučitelnost kvantové mechaniky s klasickou fyziku, kde se zdá, že vlnový, či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel pouze svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí.[zdroj?]
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované. Příkladem může být foton jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný elektron v klidu jako jednotka hmoty.

V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik Julius Robert von Mayer a Hermann von Helmholtz. Max Planck si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“.[1] Problém „záření černého tělesa“ zkoumal také německý fyzik Philipp Lenard.
Vstup "ÁNO"
Vstup "NIE"
Video: Matrix v nás
Vitajte vo svete neobmedzených možností...